Slovník

Vybraná témata ze slovníku:      

Vybrané téma je popsáno pouze stručně a má být pouhým uvedením do problematiky. Definice odborných pojmů pro vybraná témata jsou převzaty a citovány z těchto knih:

• VOKURKA Martin MUDr., Praktický slovník medicíny (4000 slov užívaných lékaři se srozumitelným výkladem), Nakladatelství MAXDORF, Praha 1994, 2. revidované vydání, 360 stran.

 

• VOKURKA Martin MUDr., HUGO Jan MUDr., a kolektiv, Velký lékařský slovník medicíny (40 000 hesel), Nakladatelství MAXDORF, Praha 2009, aktualizované vydání, 1144 stran.

 

 Afta – drobný bolestivý vřídek v dutině ústní. Je většinou bělavý s okolním zarudnutím, někdy též provázený zduřením podčelistních mízních uzlin. Jde buď o ojedinělé, čas od času se opakující afty, nebo o aftózní nakažlivý zánět ústní sliznice (stomatitida), který se objevuje v dětství. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 19.

Alergie – stav přecitlivělosti organismu na určitou látku – alergen (pyl, prach, peří, některé potra-viny či léky aj.). Podstatou alergie je porucha řízení imunitního systému vedoucí k nadměrným reakcím – často spojeným s vyplavením některých látek (např. histaminu a jiných mediátorů alergie) – poškozujícím organismus či určité orgány (otok, zúžení průdušek, poruchy činnosti cév, zvýšená tvorba hlenu, ničení buněk aj.). (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medi-cíny, Praha 1994, str. 22. 

Antibiotika – látky, které zastaví růst baktérií či jiných mikroorganismů nebo je přímo ničí (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 30.

Antikoncepce – opatření k zabránění oplodnění, početí (koncepce). (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 31-32.

Apatie – snížení citové reaktivity, minimální nebo žádná citová reakce na zevní podněty. Dlouho-době při těžších duševních poruchách, např. schizofrenii, přechodně u větší únavy, vyčerpanosti nebo jiného celkového onemocnění [a-; pathos]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 33.

Artróza (osteoartróza) – nezánětlivé onemocnění kloubů, pro něž je typická destrukce (zánik) kloubní chrupavky, která tvoří plochu dotyku mezi kostmi kloubu. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 36.

Arytmie (dysrytmie) – porucha srdečního rytmu, způsobená postižením převodního systému řídícího srdeční činnost. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 36.

Atopie – druh alergie, při němž je alergická reakce zprostředkována imunoglobulinem E a vyplavením některých látek (např. histaminu) způsobujících zvýšenou propustnost cév, zúžení průdušek, tvorbu otoku aj. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 38-39.

Bolesti svalů (termín myalgie) – často se spolu s bolestmi kloubů objevuje u chřipky a podobných viróz (…). Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 223.

Borrelióza – onemocnění způsobené bakteriemi druhu Borrelia. Např. návratná horečka nebo u nás zejména Lymeská nemoc [Amédeé Borrel 1867-1936 francouzský bakteriolog]. Cit. VOKUR-KA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 49.

Buněčná imunita (v textu u termínu imunita) – je vytvářena T lymfocyty a podílí se zejména na přímé likvidaci cizorodých organismů a buněk. Je důležitá při obraně proti některým virům, plísním (mykózám), baktériím žijícím uvnitř buněk (…). Viz heslo „imunita“. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 151.

Celiakální sprue (celiakie, glutenová enteropatie) – onemocnění způsobující poruchu střev-ního vstřebávání (malabsorpční syndrom). Jeho podstatou je nesnášenlivost glutenu (lepku, bílkoviny obsažené v obilí) zřejmě na imunologickém podkladě. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 54.

Celulitida – zánět podkožního (zejm. tukového) vaziva, často neznámého původu. (…) [cellula; -itida]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 54.

Crohnova nemoc (enteritis regionalis) – zánětlivé střevní onemocnění, které postihuje různé úseky střeva (…) [Burril B. Crohn, americký lékař]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 59

Cukrovka (termín diabetes mellitus, zkr. DM) – úplavice cukrová. Nemoc způsobená nedostatkem inzulínu nebo jeho malou účinností. Dochází při ní k špatnému využití glukózy (cukru) v organismu. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 68.

Cysta – patologická dutina s vlastní výstelkou, pův. dutina obecně. Je vyplněna tekutou nebo tužší hmotou, která je produktem této výstelky či orgánu, němž se cysta nachází. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 60.

Deprese – duševní stav charakterizovaný nadměrným smutkem. Může být součástí neurózy, psychopatie nebo reakcí na závažnou událost (reaktivní deprese). (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 66.

Detoxikace – proces, jímž se tělo zbavuje jedovatých (toxických) látek nebo je zneškodňuje. Hlavním místem detoxikace jsou játra. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 67

Dna (uratická artritida) – kloubní onemocnění způsobené poruchou metabolismu a vylučování močové kyseliny, která v lidském organismu vzniká převážně jako konečný produkt odbourávání nukleových kyselin. Močová kyselina se v podobě drobných krystalků ukládá do kloubů i dalších vnitřních orgánů (např. ledvin) a poškozuje je. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 72

EBV – zkr. virus Epsteina-Barrové, druh herpetického viru, který v organismu nejčastěji napadá buňky imunitního systému (lymfocyty). Všudypřítomný virus, s nímž se setká většina populace a vytvoří si proti němu protilátky. (…) Infekce postihuje častěji i osoby se sníženou odolností a chro-nickou únavou (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 79.

Ekzém (eczema) – povrchový neinfekční zánět kůže postihující zejména pokožku. Projevuje se četnými svědivými kožními změnami (puchýřky, mokváním, stroupky v akutním stadiu, nebo zhrubnutím, barevnými změnami ve stadiu chronickém). (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 81

Endometriosa – výskyt ložisek sliznice dělohy v podobě cyst i v jiných částech pohlavního ústrojí, popř. i v jiných orgánech (např. ve střevě). (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 84.

Energie – schopnost konat práci. (...) Organismus vydává energii ve formě chemické, mecha-nické (svalová práce) a tepelné (regulace tělesné teploty), avšak přijímá ji prakticky jen ve formě chemické (z potravy). (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 85.

Fobie – chorobný, nepřiměřeně silný, neodůvodněný strach před určitou událostí nebo věcí. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 100.

Gastritida – zánět žaludku. Akutní gastritida vzniká většinou jako součást infekce nebo následkem dietní chyby. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 106.

Hemoroidy – řitní žilní městky, „zlatá žíla“. Rozšíření žilních struktur, které jsou v okolí dolní části konečníku a řitního kanálu. Na jejich vzniku se podílejí značnou měrou poruchy vyprazdňování, zejména dlouhodobá zácpa. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 123.

Hepatitida – zánět jater (hovorově a nepřesně „žloutenka“). Může být způsobena řadou mikro-organismů. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 124.

Hubnutí – úbytek tělesné hmotnosti. Vzniká při nedostatečném krytí výdeje energie potravou nebo při neschopnosti energii přiměřeně využít. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., HUGO J. MUDr. a kol., Velký lékařský slovník, Praha 2008 str. 412.

Hyperaktivita – nadměrná, zvýšená aktivita, (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., HUGO J. MUDr. a kol., Velký lékařský slovník, Praha 2008 str. 418.

Chlamydie – mikroorganismy podobné baktériím, ale podobně jako viry odkázané na život uvnitř napadané buňky. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 142.

Cholesterol – Sloučenina lipidové (tukové) povahy řadící se ke steroidům. Je přítomen ve všech živočišných tkáních, v krvi a ve žluči. (…). Cholesterol je též obsažen ve většině žlučových kaménků. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 145.

Chronický únavový syndrom (termín CFS) – angl. zkr. syndrom chronické únavy, Chronic Fatigue Syndrome. Souhrn příznaků v popředí se zvýšenou únavností, nevýkonností, pocitem duševního i tělesného vyčerpání a zvýšenou potřebou spánku. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., HUGO J. MUDr. a kol., Velký lékařský slovník, Praha 2008 str. 165.

Chřipka (termín influenza) – nakažlivé virové onemocnění, které postihuje převážně dýchací cesty (kašel, rýma) a má výrazné celkové příznaky (horečka, bolesti svalů, kloubů, hlavy apod.). (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 156.

Chudokrevnost (termín anémie) – onemocnění, při němž je v krvi sníženo množství krevního barviva hemoglobinu a červených krvinek (erytrocytů). (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 27.

Impotence – je neschopnost. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 151

Imunita – 1) schopnost  organismu rozeznat „své“ od „cizího“ a pomocí buněk (lymfocytů, makro-fágů aj.) a protilátek (imunoglobulinů) toto „cizí“ zneškodnit. (…).  2) odolnost (proti určité infekci). Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 151-152.

Infekce – nákaza. Proniknutí choroboplodných zárodků (bakterií, virů, chlamydií, ricketsií, plísní) do organismu. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 154-155.

Infekční mononukleóza – infekční onemocnění způsobené herpetickým virem EBV, méně často CMV. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 155.

Inkontinence – neschopnost udržet moč (incontinentia urinae) nebo stolici (incontinentia alvi). (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 157.

Ischialgie – bolest v kříži s vyzařováním do dolní končetiny. Je způsobena drážděním nervových kořenů při výhřezu meziobratlové ploténky nebo zánětem sedacího nervu (ischiadikus). Hovo-rově „ischias“ (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 162.

Játra – největší žláza lidského těla o hmotnosti okolo 1,5 kg, uložená v pravé horní části břicha (z větší části v pravém podžebří). Játra mají v lidském organismu mnoho funkcí souvisejících zejm. s metabolismem (látkovou výměnou). (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 165.

Kandidóza – infekce vyvolaná kvasinkou Candida, která je běžně v trávicím ústrojí a pochvě. Za určitých okolností (nedostatečná hygiena, snížení odolnosti, cukrovka, léčba širokospektrými antibiotiky) se může pomnožit a způsobit místní onemocnění (v dutině ústní tzv. moučnivku – soor, v pochvě v předkožkovém vaku, v kožních záhybech aj.). Vzácně může postihovat u oslabených jedinců i vnitřní orgány (jícen, plíce). (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 170.

Karpální kanál (tunel) – prostor v oblasti zápěstí (z dlaňové strany) mezi zápěstními kůstkami a silným vazivovým pruhem. Tímto kanálem procházejí do ruky šlachy a nerv. Při jeho zúžení (např. při revmatických chorobách) dochází k poruchám citlivosti v oblasti ruky. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 170

Kašel – obranný reflex, který slouží udržování průchodnosti dýchacích cest. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 173.

Kloub – spojení dvou nebo více kostí plochami povlečenými chrupavkou. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 177-178.

Kojení (termín laktace) – tvorba a vylučování mléka v mléčné žláze prsu (...) Lidské mléko má optimální složení všech živin, minerálů a tekutin pro novorozence a kojence. Obsahuje i protilátky, které dítě chrání před některými infekcemi. (...) Kojící matka musí mít dostatečnou výživu (bílkoviny, vitamíny, vápník, dostatek tekutin) a musí ošetřovat prsy jako prevenci jejich zánětu. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 193.

Kouření – vdechování tabákového kouře, jímž se do organismu dostává víc než tisíc různých chemických látek, které mají mnohdy významné účinky na lidský organismus. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 186.

Krevní oběh – systém zajišťující oběh krve v organismu. Zahrnuje srdce a cévy (kardiovas-kulární systém). (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 187.

Křeč – déletrvající bolestivé stahy (kontrakce) svalu nebo svalové skupiny. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 188.

Kvasinka (termín Kandida zejm. Candida albicans) – se běžně vyskytuje v trávícím ústrojí (včetně dutiny ústní), v pochvě, na kůži. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 170.

Lupénka (termín psoriáza) – chronické kožní onemocnění s poruchou rohovatění (keratinizace) povrchových vrstev kůže. (...) Často se objevuje v okolí loktů, kolen, ale může být např. i ve vlasaté části hlavy. Psoriázu nelze vyléčit, ale řada postupů ji může alespoň na čas zklidnit (koupele, masti, dehet, ultrafialové záření, kortikoidní masti aj.) [řec. psora pův. svrab, později každé svědivé kožní onemocnění]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 273

Masáž – léčebný výkon spočívající v působení rukou (popř. speciálního přístroje) na měkké části těla (kůži, podkoží, svaly). Masáž zlepšuje místní prokrvení a odtok lymfy, příznivě ovlivňuje nervové funkce i metabolismus příslušných tkání, zmírňuje svalové napětí (spasmus) apod. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 207

Menopauza – ukončení pravidelného menstruačního krvácení u žen v přechodu (klimakteriu). Opak: menarché [řec. men měsíc; pausis zastavení, pauo ukončit]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 212.

Menstruace – měsíční krvácení, měsíčky, menses. Menstruační cyklus – cyklus změn na sliznici dělohy (endometriu) pohlavně zralé netěhotné ženy, který je určován změnami hladin hormonů tvořených ve vaječnících a řízených z mozku (hypofýzy a hypothalamu). (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 212.

Migréna – záchvatovitá bolest hlavy obvykle doprovázena nevolností, zvracením a psychickými příznaky. (...) K léčbě se užívá řada léků (analgetika, kofein, ergotaminové deriváty, betablokátory aj.). Kromě léčby záchvatů je důležitá i životospráva v období mezi záchvaty (…). Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 215.

Močový měchýř – vakovitý orgán uložený v malé pánvi. Slouží k zadržování moči přitékající v podstatě nepřetržitě močovody z ledvin a k jejímu vypuzování močovou trubicí ven z těla. Ve stěně obsahuje svalovinu, která umožňuje k vytlačení moči, a u vstupu do močové trubice je svěrač, který naopak moč zadržuje. Není-li vyprázdněn vědomě, dochází po dosažení určitého kritického objemu k vyprázdnění samovolnému. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 218.

Mykóza – onemocnění způsobené houbami (plísněmi, kvasinkami). Místní mykóza (zejm. kožní) patří k velmi častým chorobám a na jejím vzniku se podílí zapaření, nákaza (např. na veřejných koupalištích), nedostatečná hygiena apod. Častěji vzniká u diabetiků. Celková mykóza s postižením vnitřních orgánů (plic, jícnu, mozku) se vyskytuje především u osob s narušenou odolností (imunitou). Většina původců těchto chorob je všudypřítomná, ale za normálních okolností nevyvolává onemocnění. V léčbě se uplatňují místně i celkově podávané fungicidní léky (antimykotika). (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 224.

Myom – nezhoubný nádor vzniklý z buněk svalu, zejm. hladkého (tzv.leiomyom) Může se vysky-tovat v orgánech, jejichž stěnu tvoří svalovina, např. v děloze a zažívacím ústrojí. Způsobuje-li obtíže (krvácení, porucha funkce orgánu), lze jej chirurgicky odstranit. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 224.

Neplodnost (termín sterilita – 1.) neschopnost oplodnění (koncepce) při pravidelném nechrá-něném pohlavním styku. Ženská sterilita má řadu příčin: hormonální poruchy (včetně poruch řídících center v mozku a vrozených chorob), onemocnění vaječníků, vejcovodů a dalších pohlavních orgánů (často následky zánětů), psychické vlivy. Častá je kombinace několika faktorů. Některé poruchy způsobují absolutní, neodstranitelnou sterilitu, zatímco jiné mohou být léčeny a vyléčeny. (…) Mužská sterilita je způsobena nedostatečnou tvorbou životaschopných spermií ve varlatech nebo poruchou pohlavních vývodných orgánů. Příčinami jsou vrozené poruchy, poškození varlat (záněty, ozáření, nesestouplá varlata), hormonální poruchy, varikokele aj. Podobně jako u ženské sterility lze úspěšně odstranit jen některé příčiny. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 310.

Nespavost (termín insomnie) – nastává při změně prostředí, neuróze, stresu, nemocech rušících spánek (kašel, bolest). Někdy se projevuje jako porucha usínání (zejm. u neuróz), jindy naopak jako velmi časné probouzení (u depresí) (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 157.

Oči – párový zrakový orgán přibližně kulového tvaru, uzpůsobený k přijímání světelných podnětů a jejich přeměně na nervové impulsy, které jsou vedeny do mozku ... Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 236-237.

Opar (herpes simplex) – Onemocnění způsobené herpetickými viry. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 125.

Opruzení (termín intertrigo) – trpí jím zejména otylé a silně se potící osoby. Postihuje místa, kde dochází k trvalému tření kůže navzájem (v okolí stehen a třísel, pod prsy apod.) Na opruzených místech pak může dojít k infekci, např. kvasinkami (kandidóza). Hovorově „vlk“ [inter-; lat. tero třít]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 159.

Orientace – uvědomování si místa a času (orientace místem a časem), stejně jako vlastní osoby (orientace osobou). Orientace je součástí normálního vědomí, předpokladem je i fungující paměť a další psychické funkce. Porucha orientace se nazývá dezorientace. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., HUGO J. MUDr. a kol., Velký lékařský slovník, Praha 2008 str. 739.

Osteoporóza – onemocnění charakterizované úbytkem kostní hmoty („řídnutí kostí“). (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 241.

Otok (termín edém) – nadměrné hromadění tekutiny v tkáních a orgánech, které může vést k jejich zvětšení a poruše funkce. (…) [řec. oidema zduření, oidao natékat] Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 79.

Ovulace – uvolnění zralého vajíčka z Graafova folikulu ve vaječníku do vejcovodu. V něm je vajíčko ca 24 hodin schopno oplodnění. Obvykle se uvolňuje jen jedno vajíčko, vzácněji více (srov. dvouvaječná dvojčata). Je řízena hormony hypofýzy (gonadotropiny) a nastává zhruba v polovině menstruačního cyklu. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 242.

Pálení žáhy (termín pyróza) – důsledek refluxu (zpětného průniku) kyselé žaludeční šťávy do jícnu a někdy až do úst. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 278.

Paměť – schopnost ukládat (vštípivost – impregnace), udržet (retence) a vybavit (reprodukce) informace. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., HUGO J. MUDr. a kol., Velký lékařský slovník, Praha 2008 str. 758.

Páteř – orgán tvořený obratli, meziobratlovými destičkami, klouby a vazy, které jí spolu se zádovými svaly dodávají značnou pevnost a ohebnost. Páteř sahá od spodiny lebeční až do dolní části zad. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 252.

Plynatost (termín meteorismus) – nadýmání. (…). Cit. VOKURKA M. MUDr., HUGO J. MUDr. a kol., Velký lékařský slovník, Praha 2008 str. 634.

Pot – vodnatá tekutina tvořená potními žlázami kůže. (…) Vylučování potu z potních žláz je řízeno autonomním nervovým systémem. Proto některé stavy spojené s jeho podrážděním mohou vést k většímu pocení (nervozita, úzkost, bolest, nevolnost, některé léky aj.). (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 266.

Prostata – předstojná žláza. (…) Hyperplazie prostaty – zbytnění prostaty, často, leč méně správně označované jako hypertrofie prostaty. Časté onemocnění mužů ve vyšším věku. Příčina není zcela jasná, zřejmá je však souvislost s pohlavními hormony. Způsobuje obtíže s močením, zeslabení a zpomalení proudu moči, později i zadržování moči s možností vzniku a šíření močové infekce, která může poškodit ledviny. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 271.

Provitamín – látka, z níž může v lidském organismu vznikat vlastní vitamín. Karoten je provitamín vitamínu A [pro-; vitamín]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 272.

Průduška (lat. termín bronchus) – je součást dýchacích cest. Trubicový orgán, který vede vzduch do plic a z plic. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 50.

Průjem (termín diarea) – častější vyprazdňování řidší stolice. Příčina: onemocnění zažívacího traktu (zejm. střev, ale i žaludku, slinivky, jater) i některé choroby jiných orgánů. (...) Akutní průjmy jsou nejčastěji způsobeny infekcí (gastroenteritida, úplavice, salmonelóza) nebo dietní chybou, někdy též alergií a psychickým stavem. Chronické průjmy bývají buď funkční (bez zřetelného onemocnění zažívacího ústrojí a podmíněné zejm. nervovými a psychickými vlivy), nebo mají organickou příčinu (střevní zánět, nedostatečnou funkci slinivky aj.). (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 69.

Přechod (termín klimakterium, též klimax) – období života, v němž postupně vyhasíná aktivita ženských pohlavních orgánů a v němž dochází k výrazným změnám v tvorbě hormonů. Ve vaječnících postupně přestávají vyzrávat vajíčka, menstruační krvácení se stává nepravidelným, až zcela ustane (menopauza). Žena přestává být plodnou. Změny jsou doprovázeny dalšími příznaky, zejm. vegetativními (návaly, pocení, bušení srdce, trávicí obtíže aj.) a psychickými (deprese, podrážděnost atd.). Zároveň se v tomto období častěji projevují či začínají některé choroby, např. některé formy revmatismu (revmatoidní artritida), osteoporóza aj. Po klimakteriu též stoupá výskyt srdečních a cévních chorob, které jsou v produktivním věku u žen podstatně méně časté než u mužů (souvisí to s určitou ochranou ženskými pohlavními hormony). Klimakterium nastává zhruba mezi 45. až 55. rokem, ale existují značné odchylky [řec. klimaktér stupeň, z klimax žebřík; přeneseně „sestup ke stáří“]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 176.

Regenerace – obnovení, uvedení do původního, zcela plnohodnotného stavu. Nahrazení ztracené nebo poškozené tkáně zcela rovnocennou tkání novou. (…) Lidský organismus obecně má značné regenerační schopnosti, i když různé v jednotlivých orgánech. Neustále probíhá regenerace povrchových částí těla (kůže, sliznic), dobré regenerační vlastnosti mají játra (po odstranění části dorůstají). Regenerace nejsou schopny nervové buňky, kosterní nebo srdeční sval, které se po poškození hojí jizvou (nervová tkáň z glie, sval z vaziva), která je z hlediska funkce neplnohodnotná [re-; lat. genus, generis rod]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 282.

Relaxace – uvolnění. Svalová relaxace (opak: kontrakce), duševní relaxace [re-; lat. laxus volný]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 283.

Revmatické nemoci – skupina nechirurgických onemocnění pohybového aparátu (kloubů, páteře, svalů, šlach) různého původu a projevů. V širším smyslu se mezi revmatické nemoci řadí zánětlivé choroby (revmatoidní artritida, Bechtěrova nemoc, revmatická horečka, záněty kloubů při jiných chorobách, např. střevních, systémové nemoci jako SLE), choroby způsobené porušenou látkovou výměnou (dna), nezánětlivé degenerativní choroby (artróza, spondylartróza) a tzv. mimokloubní revmatismus (entezopatie, periartrida aj.). Jejich hlavním projevem je bolest s různě těžkým poškozením funkce a omezení hybnosti. V užším slova smyslu se pod pojmem „revmatický“ myslí především zánětlivé nemoci (revmatická horečka, revmatoidní artritida aj.). Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 288.

Rýma (termín rinitida) – zánět nosní sliznice. Obvykle virového původu, často jako součást zánětu horních cest dýchacích. Jinou příčinou je alergie. (…) Vzhledem k virovému původu rýmy neexistuje proti ní žádný lék, který by ji dokázal vyléčit. Nejdůležitější léčbou je používání nosních kapek, které odstraňují překrvení (kongesci) nosní sliznice. Ta kromě ztíženého dýchání může přispívat ke komplikacím rýmy (záněty vedlejších nosních dutin a středního ucha). Nadměrné užívání těchto kapek však může sliznici poškozovat [rin-; -itida]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 290.

Senilní – stařecký. Senilní změny vznikají ve stáří (...) [lat. senex stařec]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 297. (z výrazu stárnutí; dodat Gingomaca)

Sliznice – vnitřní výstelka dutých nebo trubicovitých vnitřních orgánů (celého zažívacího ústrojí od dutiny ústní až po konečník, močového a pohlavního systému, dýchacího ústrojí). Je tvořena povrchovým epitelem a slizničním vazivem. Od podslizniční vrstvy (submukózy) bývá oddělena slabou vrstvou hladké svaloviny. Povrch sliznice je zvlhčován řadou sekretů tvořených drobnými i většími žlázami (hlen v průduškách, sliny v dutině ústní). (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 302.

Stres – stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž, ať už tělesnou nebo duševní. Při stresu se uplatňují vývojově staré mechanismy, které umožňují přežití organismu vystaveného nebezpečí. Jde zejm. o výraznou aktivaci sympatického nervového systému a nadledvin (kůry i dřeně), která způsobuje zrychlení krevního oběhu a srdeční činnosti, zvýšení krevního tlaku, prohloubení dýchání, vyplavení energetických zásob (cukry, tuky), tlumení bolesti, zvýšení svalové síly i psychických schopností atd. Probíhá mobilizace veškerých sil organismu (a to i za cenu některých „neekonomických“ dějů), které slouží pro „boj“ nebo „útěk“, ale hlavně pro přežití jedince. Problém stresu dnes vyplývá z jeho dlouhotrvajícího charakteru bez přiměřeného „vybití“ (není zejm. přítomná fyzická aktivita, k jejíž přípravě výše uvedené děje směřují). (…) Hovorově se slovo stres užívá často pro zátěž samu místo pro odezvu na ni [angl. stress zátěž]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 312

Střevo (pod latinským termínem intestinum) – úsek zažívací trubice, v němž probíhá velká část trávení a vstřebávání živin. Je dlouhé několik metrů a dělí se na dvě hlavní části, intestinum tenue a intestinum crassum. Intestinum tenue – tenké střevo, které tvoří duodenum (dvanáct-ník), jejunum (lačník) a ileum (kyčelník), je hlavním místem vstřebávání živin. Intestinum crassum – tlusté střevo. Je dlouhé víc než metr a dělí se na cékum (caecum, slepé střevo) s appen-dixem (červovitým přívěskem) a na colon (vzestupný, příčný, sestupný tračník a sigmoideum), které přechází do rekta (konečníku). Podílí se na konečné úpravě stolice, na vstřebávání vody a některých dalších látek. Na rozdíl od tenkého střeva je osídleno velkým množstvím baktérií. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 159.

Trávení (termín digesce) – proces, jímž se požitá potrava rozkládá na jednodušší složky, které mohou být vstřebány. Potrava je trávena jednak mechan. činností (kousáním, míšením apod.), jednak chemickým působením trávících enzymů, které štěpí jednotlivé živiny na jednodušší složky (…). Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 70.

Varix dolních končetin – nejčastější lokalizace varixu, „křečové žíly“. Součást obrazu žilní nedostatečnosti dolních končetin, která se projevuje otoky, častými záněty (tromboflebitidami) a v některých případech i bércovým vředem. (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 344.

Vitamín – látka, která je v malých dávkách nezbytná pro správný růst, vývoj a činnost celého organismu, event. některého z jeho orgánu. Složením jsou vitamíny velmi rozdílné látky, jimž je společné, že lidský organismus si je nedokáže sám vyrobit a musí je získávat potravou, event. v lékové formě. Rozlišují se vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E, K), pro jejichž vstřebávání je nezbytné správné trávení tuků a které se mohou hromadit v těle, a vitamíny rozpustné ve vodě (skupina B, C). Vlastní působení vitamínů je různé. Nejčastěji se účastní látkové výměny jako součást enzymů (koenzymy) nebo mají některé speciální funkce (proces vidění, význam pro srážení krve apod.). (...) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994,       str. 349.

Vitamín C (askorbová kyselina) – vitamín rozpustný ve vodě, který je důležitý pro správnou funkci a stavbu pojivové tkáně (zejm. vaziva) a cévní stěny, činnost enzymů a metabolismus některých látek (např. cholesterolu). Uvádí se účinek na zvýšení celkové odolnosti organismu a ochranný vliv před působením zevních škodlivin. Zdrojem je ovoce a zelenina. Těžký nedostatek (kurděje, skorbut) je vzácný, ale mírnější formy hypovitaminózy se zpravidla objevují na počátku jara při sníženém přívodu ovoce a zeleniny. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 350

Viróza – infekční onemocnění způsobené viry. (...). Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 348.

Vlk – původně užíváno pro různé kožní choroby (srov. lupus), dnes hovorový výraz pro opruzení (intertrigo). Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 351. Také viz heslo „opruzení“.

Vylučování (termín exkrece) – vylučování, vyměšování odstraňování odpadních produktů látkové výměny. Na exkreci se podílejí především ledviny, trávicí ústrojí, plíce, kůže (…). Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 92.

Žaludek – vakovitá roztažitelná část trávicího ústrojí, která leží mezi jícnem a dvanáctníkem (…). V žaludku se požitá potravina nejprve shromažďuje a dále zde probíhá její trávení pomocí enzymu pepsinu štěpícího bílkoviny a kyseliny chlorovodíkové (solné). Ta vytváří silně kyselé prostředí, které je pro činnost pepsinu nezbytné a chrání žaludek a dále střevo před většinou bakterií (…) . Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 359.

Železo – nedostatek (termín sideropenie) – nedostatek železa v organismu, projevující se zejména anémií, kožními a slizničními poruchami a celkovou sníženou odolností. Viz anémie. [řec. sideros železo; -penie]. Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 299.

Žlučník – vakovitý orgán hruškového tvaru uložený na spodině jater sloužící ke skladování a úpravě žluči, která vzniká v játrech. Vyprázdní se např. po jídle, zejm. tučném (…). Není nezbytný k životu. (…) Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 360. Zánět žlučníku (termín cholecystitida) – většinou vzniká při cholecystolitiáze. Může být akutní s výraznými bolestmi v pravém podžebří, teplotou a třesavkou, nebo chronická, jejíž příznaky se pohybují od poměrně malých obtíží až k opakovaným záchvatům podobným zánětu akutnímu (exacerbace). V akutním stavu je nutné vyloučit příjem potravy, podávají se antibiotika a led na břicho; po odeznění bývá vhodná operace (cholecystektomie). Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 143.

Žlučové kaménky (termín cholecystolitiáza) – přítomnost žlučových kaménků v žlučníku. Někdy zůstává bez příznaků (často i velké kameny), jindy vede k zánětu (cholecystitidě) nebo k bolestivému záchvatu (biliární kolice). Cit. VOKURKA M. MUDr., Praktický slovník medicíny, Praha 1994, str. 144.