Náš herbář

Třapatka nachová

(Echinacea purpurea )
Zájem o třapatku začal slábnout s příchodem antibiotik a s rostoucí prestiží lékařských asociací, které úspěšně ničily svoje tradičně orientované soupeře. Nyní jsme svědky obnovení zájmu o třapatku a bylinnou medicínu obecně, protože se zdá , že jsme v klasické medicíně dosáhli jistého stropu. Nedostatečná imunita a autoimunitní onemocnění děsí mnoho lidí. Protože historicky vzato byly byliny odrazovým můstkem pro všechny nové třídy ortodoxních léčiv, nepřekvapuje, že bylinné imunomodulátory, ( kde Echinacea purpurea patří ), jsou stále příslibem efektivní terapie. Léčivé účinky třapatky znali již původní obyvatelé Severní Ameriky – Indiáni. První zmínka o užívání třapatky jako léčiva je uvedená v díle Christophera Hobbse z roku 1739.V roce 1852 se třapatka dostává do amerického lékopisu “Electic Dispensary of the United States“. Autoři J.King a D.S. Newton popisují kořen jako „prý úspěšně používaný při léčbě syfilitídy“. V kořenech rostliny, které z fytoterapeutického hlediska jsou nejhodnotnější, bylo zjištěno velké množství účinných látek, které působí virostaticky a mají podobný účinek jako antibiotika. Za přítomnosti echinacey mají viry i bakterie velmi sníženou schopnost způsobit infekci.To znamená, že bylina buď zabraňuje virům v reprodukci nebo zabraňuje virům ve vstupu do buňky. V obou případech je výsledek stejný – redukuje infekci. Přes všechnu pozornost, kterou třapatka na sebe jako imunotonikum přitahuje, se často přehlíží silný účinek této rostliny na udržování a léčení pojivových tkání těla. Tím, že brzdí enzym hyaluronidazu, předchází třapatka patogenní destrukci pojivových tkání. Také podporuje uzdravování pojivových tkání tím, že uspořádává všechny síly, které regulují tento proces. Bylo pozorováno, že se zvýšilo vylučování odpadních látek a zvýšila se také schopnost likvidace cizích látek v krvi. Na rozdíl od většiny jiných léků užívaných pro tyto potřeby je třapatka zcela netoxická. Její každodenní použití je bezpečné.