Echinacea purpurea – Třapatka nachová

V první dekádě dvacátého století byly vědomosti o imunitním systému dosti mlhavé. Díky výzkumu této rostliny a všech jejich části vědci byli schopni rozeznat, že třapatka má velký vliv na mnoho druhů krevních buněk kolujících v krevním řečišti. Přišli např. na to , že bylina pečuje o udržení poměru červených a bílých krvinek v přijatelných mezích. V případě malého počtu bílých krvinek podněcuje jejich produkci a naopak: když je bílých krvinek víc než je zdrávo, jejich produkci tlumí. V tomto ohledu se třapatka chová jako tonicum. Pozorovali také, že se zvýšilo vylučování odpadních látek a zvýšila se také schopnost likvidace cizích látek v krvi.

Pokrokoví lékaři té doby využívali třapatku k léčbě tyfu,meningitidy, malárie, záškrtu, velkých nežitů, karbunkulů, všech druhů abscesů, hadích a hmyzích kousnutí, cholery a rakoviny, sifilitidy, tetanu, impetiga a dokonce i vztekliny. V naší moderní společnosti se o většinu těchto nemocí nezajímáme. Můžeme však použít třapatku k léčbě mnohem mírnějších typů onemocnění. Je úžasné, že dřívější lékaři měli při léčení tak těžkých chorob vůbec nějaké štěstí. Staré lékařské časopisy však přesto obsahují dost pozitivních zpráv, aby přesvědčily dokonce i toho nejskeptičtějšího pozorovatale. Bylina opravdu propůjčuje určitý stupeň obranyschopnosti organismu a dodává tělu léčebnou sílu. Ze zpráv vyznívá nadšení a vzrušení, protože tady bylo něco, co opravdu fungovalo.
Zájem o třapatku začal slábnout s příchodem antibiotik.
Nyní jsme svědky obnovení zájmu o třapatku a bylinnou medicínu obecně, protože se zdá, že jsme v ortodoxní medicíně dosáhli jistého stropu. Nedostatečná imunita a autoimunitní onemocnění včetně rakoviny, AIDS, artritidy, Epstein-Barrova viru a dalších děsí mnoho lidí. Protože historicky vzato, byly byliny odrazovým můstkem pro všechny nové třídy ortodoxních léčiv, nepřekvapuje, že bylinné imunomodulátory jsou stále příslibem efektivní terapie.

Přes všechnu pozornost, kterou na sebe třapatka jako imunotonicum přitahuje, se často přehlíží silný účinek této rostliny na udržení a léčení pojivových tkání těla. Tím, že brzdí enzym hyaluronidázu, předchází třapatka patogenní destrukci pojivových tkání. Také podporuje  zdraví  pojivovýchb tkání tím, že uspořádává všechny síly, které regulují tento proces.
Léčivé účinky rostliny Echinacea znali již původní obyvatelé Severní Ameriky – Indiáni. Například příslušníci kmene Omany používali šťávu z čerstvých rostlin na záněty a poranění kůže, kaši z rozemletých kořenů jako anestetikum při bolestech končetin, infekčních chorobách, při pobodání hmyzem a hadím uštknutí. Léčivé účinky Echinacey jsou prokazatelné. Jen v SRN je asi na 200 druhů přípravků z třapatky.

V kořenech rostliny, které z fytoterapeutického hlediska jsou nejhodnotnější bylo zjištěno velké množství účinných látek, především 1% echinacosidu, 1,5% silice, do 0,9% pryskyřice, inulín, pentosany, polyiny, polyeny, vyšší mastné kyseliny, polysacharidy, třísloviny, steroly, flavonoidy a další. Polyiny například působí virostaticky a mají podobný účinek jako antibiotika. Za přítomnosti echinacey mají viry i bakterie velmi sníženou schopnost způsobit infekci. Další obsažené látky zvyšují obranné síly organismu, tzv. nespecifikovanou imunitu, mají silný účinek na udržování a léčbu pojivových tkání těla..

(z knihy Daniel B. Mowrey „ Léčivé předpisy z přírodní lékárny, str. 49-53, vydání Praha 1999)

Obecně výrobek je vhodný při sportovním zatížení a namáhavé práci, pro udržení dobrého zdravotního stavu a jako ochrana před infekci. Léčebné užití je však široké. Především jej lze požívat jako prevenci a podpůrnou léčbu chřipky a viróz.