Vyhledávání


Sledování zásilky

Hemann na Facebooku

 

 Počátky vilcacory jako léčivé rostliny spadají přibližně do doby před 2 000 let. Po mnoho století se předávala tradice jejího používání především u domorodých kmenů pocházejících z oblasti dnešního Peru, i když oblast rozšíření je poměrně rozsáhlá. Moderní historie objevení léčivých účinků vilcacory však začíná teprve v 60. létech 20. století. Od té doby známe první etnofarmakologické způsoby užití a proběhlo první stanovení obsahu aktivních látek. K první komplexní studii druhu, která měla za následek prodej prvních extraktů z vilcacory v Rakousku a SRN, došlo teprve počátkem 70. let. Rychle se šířící pověsti o jejím téměř zázračném působení podnítily zájem o tuto rostlinu u farmaceutických firem po celém světě. V USA zaregistrovali několik patentů týkajících se extrakce řady alkaloidů a jejich imunostimulační aktivity. V roce 1994 uspořádala Světová zdravotnická organizace (WHO) první mezinárodní konferenci týkající se výhradně vilcacory. Na tomto zasedání byla objevu a zjištěným obsahovým látkám přiznána obdobná důležitost jako objevu chininovníku (Cinchona sp.) a izolaci chininu.

Tradičně využívanou drogou z vilcacory je kůra z kmene a kořenů z rozmanitým komplexem obsahových látek. Nejvýznamnějšími jsou proanthocyanidiny, deriváty kyseliny quinovikové, dále karbolinové a oxidoleové alkaloidy, např. pteridin, uncarin, hirsutin aj., ale také polyfenoly a fytosteroly(stigmasterol a kampesterol). Významná imunostimulační aktivita je pravděpodobně výsledkem působení celého komplexu látek, přesto výjimečné účinky jsou připisovány především alkaloidu isopteridinu. Triterpenoidní alkaloidy a glykosidy guinovikové kyseliny prokazují zřetelnou antivirózní aktivitu. Proanthocyanidiny mají zase schopnost snižovat křehkost krevních kapilár a spolu s další látkou, rynchophyllinem účinně zabraňují shlukování krevních destiček a vytváření krevních sraženin.

Vilcacora rostlina se užívá při léčbě zánětlivých nemocí, astmatu, revmatismu, artritidy, menstruačních poruch, infekcí močových cest a žaludečních vředů. V některých oblastech se užívá při léčbě duševních onemocnění, ale také jako preventivní, regenerační, protialergický a tonizující prostředek.

V současné době se rostlina vilcacora využívá především jako účinný imunostimulační prostředek při léčbě chronického únavového syndromu, u kvasinkových a plísňových onemocnění i oparů. Užívá se také při onemocnění pohybového ústrojí, jako jsou bolesti kloubů, svalů, šlach, včetně revmatismu. Účinná je i při infekčních chorobách, jako je chřipka, bronchitida, katary horních cest dýchacích, ale i zánět spojivek. Výrazně zlepšuje stav cév, snižuje krevní tlak a lze ji úspěšně používat při léčbě některých kardiovaskulárních chorob. Doporučená je i při léčbě chorob zažívacího traktu, jako je zánět tlustého střeva, plynatost, poruchy střevní mikroflóry, žaludeční katary a vředy, diabetes a hemoroidy. Klinický výzkum se v současné době soustřeďuje především na protirakovinové, antioxidační a protizánětlivé účinky. Použitá literatura: Léčivé rostliny třetího tisíciletí : Prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc., Ing. Ladislav Kokoška, Ph.D., Ing. Kamila Holubová, CSc.

 

pomocí pRSo 3.03 pro HEMANN s.r.o. vyrobilo MrijaStudio 2009