V první dekádě dvacátého  století byly  vědomosti o imunitním systému  dosti mlhavé. Nicméně brzké výzkumy přinesly mnoho výsledků

díky použití mikroskopu - nejpokrokovějšího medicínského zařízení té doby. Vědci byli schopni rozeznat, že třapatka má velký vliv na mnoho druhů krevních buněk  kolujících v krevním řečišti. Přišli např. na to , že bylina pečuje o udržení poměru červených a bílých krvinek v přijatelných mezích. V případě malého počtu bílých krvinek podněcuje jejich produkci a naopak: když je bílých krvinek víc než je zdrávo, jejich produkci tlumí. V tomto ohledu se třapatka chová jako tonicum. Pozorovali také, že se zvýšilo vylučování odpadních látek a zvýšila se také schopnost likvidace cizích látek v krvi.

Pokrokoví lékaři  té doby využívali třapatku k léčbě tyfu,meningitidy, malárie, záškrtu, velkých nežitů, karbunkulů, všech druhů abscesů, hadích a hmyzích kousnutí, cholery a rakoviny, sifilitidy, tetanu, impetiga a dokonce i vztekliny. V naší moderní společnosti se o většinu těchto nemocí nezajímáme. Můžeme však použít třapatku k léčbě mnohem mírnějších typů onemocnění. Je úžasné, že dřívější lékaři měli při léčení tak těžkých chorob vůbec nějaké štěstí. Staré lékařské časopisy však přesto obsahují dost pozitivních zpráv, aby přesvědčily dokonce i toho nejskeptičtějšího pozorovatale. Bylina opravdu propůjčuje určitý stupeň obranyschopnosti organismu a dodává tělu léčebnou sílu. Ze zpráv vyznívá nadšení a vzrušení, protože tady bylo něco, co opravdu fungovalo.

Zájem o třapatku začal slábnout s příchodem antibiotik.

Nyní jsme svědky obnovení zájmu o třapatku a bylinnou medicínu obecně, protože se zdá, že jsme v ortodoxní medicíně dosáhli jistého stropu. Nedostatečná imunita a autoimunitní onemocnění včetně rakoviny, AIDS, artritidy, Epstein-Barrova viru a dalších děsí mnoho lidí. Protože historicky vzato, byly byliny odrazovým můstkem pro všechny nové třídy ortodoxních léčiv, nepřekvapuje, že bylinné imunomodulátory jsou stále příslibem efektivní terapie.